George Petros al-Misiri (cyrilice: Георгий Петрович Аль Мисири, romanizováno: Georgij Petrovič Al' Misiri, arabsky: المصري جرجس ابن بطرس, romanizováno: Gerges ibn Boutros al-Misri), lépe známý jako starosta George, je politik, člen Komunistické strany Taviany (KST) (cyrilice: Комунистическа Партия Тавияни, КПТ, romanizováno: Komunističeska Partija Tavijani, KPT), a předseda prezidia Nejvyššího sovětu Tavianské SSR.

Narozen 12. července 1954 v Egyptské Káhiře do známé, bohaté koptské křesťanské rodiny obchodníka Boutrose. George vyrůstal v bohaté káhirské čtvrti Heliopolis, známé také jako Masr al-Jadidah („nová Káhira“), kde chodil do Heliopoliské základní školy, kterou díky své výjimečně vysoké inteligenci absolvoval rychleji než jeho vrstevníci. George považoval školu za nudnou a po přeskočení dvou ročníků se z něj začal stávat samotář, poněvadž pro něj bylo těžké zapadnout mezi své mnohem starší spolužáky. Kvůli tomu George často utíkal ze školy a trávil čas poflakováním se po Káhiře, a vymýšlením různých lumpáren, například nákupu sladkostí v obchodech a přeprodávaním jich dětem ve škole s přirážkou. Jednoho večera byl George dokonce přiveden domů policií poté, co ošidil americké turisty o 50 dolarů tím, že je přesvědčil, že jim vymění jejich dolary za egyptské libry za neuvěřitelně výhodný kurz, a pak jim dal staré bankovky, které koupil na bleším trhu. Jeho skutečnou láskou však byla letadla. Když malý George nedělal lumpárny, jeho otec ho často nacházel sedět u plotu letecké základny Almaza (arabsky: مطار ألماظة) kde sledoval vzlétající a přistávající letouny. George používal většinu peněz, které vydělal ve svých lumpárnách, na nákup modelů letadel, které si sám lepil dohromady, ručně vybarvoval a rozvěšoval po svém pokoji.

Poté co si Georgův otec všiml jeho záliby v letadlech, zajistil mu místo na prestižní Káhirské vojenské akademii přes starého přítele v naději, že se jeho syn vyhne dalším nepříjemnostem, a skutečně se tak stalo. George na akademii vynikal, ale brzy si uvědomil, že být pilotem stíhačky není nic pro něj kvůli přísnosti armády, nedostatku svobody a jeho neoblibě uposlouchat na rozkazy. Po třech letech na akademii se George převedl do Školy mezinárhodního obchodu v Alexandrii, kde studoval ruštinu, získal magisterský titul v oboru Mezinárodní obchodní menežment a kde se také seznámil s Natalií Mariankovou (rusky: Наталья Марианкова); ruskou studentkou z Moskvy, se kterou se později oženil a emigroval do Sovětského svazu. George s Natalií má údajně dvě děti. Kde se jejich děti nachází v současné době není známo.

V Moskvě, George krátce vstoupil do podsvětí a nelegálně obchodoval se zemědělskými produkty z kolchozů (JZD). Poté se rozhodl vstoupit do politiky a přidal se do komunistické strany ve které se rychle se prosadil a byl poslán do Tavianské SSR, kde se nakonec vypracoval na předsedu prezidia Nejvyššího sovětu.

V současné době je George známější jako starosta George. Po vypuknutí nákazy odletěl na tajnou leteckou základnu, známou jako Sektor B, spolu s vysoce postavenými vládními úředníky a dalšími bohatými obyvateli. Nyní na základně, která je střežena jedněmi z nejlepších žoldáků na světě, a která prý obsahuje obrovské zásoby peněz, vzácné kořisti, elitních zbraní a i možná dokumenty, které by mohly objasnit původ viru žijí.

Starosta George je údajně vášnivým hráčem kulečníku, kuřákem vodní dýmky a také sběratelem luxusních západoněmeckých automobilů (z nichž některé jsou prý na Sektoru B) a švýcarských hodinek. Údajně je také velkým fandou ruské zmrzliny. Kromě toho, že mluví plynně arabsky a rusky, se má za to, že také mluví plynně anglicky a německy, obojí se prý naučil na základní škole v Heliopolisu během svého dětství. Starosta George má hodnost letového poručíka (arabsky: نقيب طيار‎‎, romanizováno: naqib tayar) v egyptském letectvu a je držitelem licence na komerční letadla s přístrojovými a vícemotorovými kvalifikacemi.

O Dr. Ivanovi je známo jen velmi málo. Jeho existence byla odhalena pouze v několika dokumentech, které přeživší údajně našli v tajné podzemní laboratoři v Sabině, známé pouze jako „Objekt 24“ (a také jako „Ivanova laboratoř“ od objevení dokumentů). Vše ostatní, co se o něm ví, pochází ze skrýše tajných dokumentů KGB, které byli údajně nalezeny přeživšími v budově KGB v Sabině.

Na základě dokumentů je celé jméno Dr. Ivana: Ivan Jegorovič Simirnov (rusky: Иван Егорович Симирнов). Dr. Ivan se údajně narodil v Norilsku, RSFR, mladé zdravotní sestře jménem Olesja (rusky: Олеся) a horníkovi niklu jménem Yegor Simirnov (rusky: Егор Симирнов) 24. září 1938. Jeho otec byl nízko postavený člen komunistické strany. Nebyly nalezeny žádné záznamy, které by naznačovaly, že Dr. Ivan byl také členem komunistické strany nebo se že vůbec zajímal o politiku. Dokumenty KGB ho klasifikují jako „osobu zvláštního zájmu“ s krycím jménem „Gazel“ (cyrilice: Газель), která měla být pečlivě sledována. O jeho mládí není známo vůbec nic, kromě toho, že vystudoval molekulární a teoretickou biologii v Novosibirsku, poté zmizel a o 15 let později se znovu objevil ve Sverdlovsku pod pseudonymem Ivan Petrov, který dal policii při běžné dopravní kontrole. Spekuluje se proto, že Dr. Ivan pracoval na sovětském programu biologických zbraní ve Sverdlovsku pod falešnou identitou.

Není jasné, kdy přesně a proč se Dr. Ivan objevil v Tavianské SSR. Nicméně na základě dokumentů nalezených v Objektu 24 to bylo několik let před vypukem nákazy. Poznámka Dr. Ivana nalezená v Objektu 24 datovaná těsně před výpukem může také naznačovat, že o viru věděl a možná se na jeho vzniku dokonce i podílel.

„2. ledna 1989. Zdá se, že stav pacienta 0 se stabilizoval. - Dr. Ivan“

Konspirační teoretici se domnívají, že Dr. Ivan nepracoval na léku proti viru, ale sehrál klíčovou roli ve vzniku nákazy.

Identita, pohlaví a etnický původ pacienta 0 nejsou známy. O pacientovi 0 není známo téměř nic, jejich samotná existence je sporná. Pouze jeden dokument, který je zmiňuje, byl prý kdysi nalezen přeživšími v tajné laboratoři schované někde pod Sabinou, známé pouze jako „Objekt 24“, a mezi přeživšími též známý jako „Ivanova laboratoř“, protože tam prý před výpukem pracoval Dr. Ivan.

Přeživší spekulují o existenci pacienta 0 od samého vypuknutí nákazy. Někteří říkají, že nic takového neexistuje, zatímco jiní přísahají, že ho viděli na vlastní oči. Ti, kteří tvrdí, že se setkali s pacientem 0, tvrdí, že měří vice než dva a půl metru, je velmi svalnatý, s hlubokým řevem a nesmírnou fyzickou silou. Někteří dokonce tvrdí, že ho viděli přetrhnout celou krávu napůl. Jiní říkají, že pacient 0 má superschopnosti, jako je tepelné vidění, schopnost běhat velmi rychle, a někteří dokonce říkají, že se může stát neviditelným. Někteří tvrdí, že viděli tajné dokumenty o pacientovi 0, které ho popisují jako mutanta z laboratoře X-18 v černobylské zóně, který byl přivezen do Tavianské SSR za účelem experimentování. Další teorií je, že pacient 0 byl testovacím subjektem vysoce nakažlivého viru, omylem unikl z laboratoře a způsobil vypuknutí nákazy nakažením dobytka.

Kde se pacient 0 v současné době nachází není známo.

U většiny lidí, kteří se virem nakazili, se zpočátku projevili poměrně neškodné příznaky, ale pak nastalo hnití kůže a rozklad mozku. Z infikovaných se stali krvežíznivé zombie s pouze prvotními instinkty, kteří se nyní potulují po zemi a nemohou zemřít. Možná adekvátní trest za hříchy lidstva?

Zatím co se z většiny obyvatel stali zombie, ukázalo se, že kvůli vzácné genetické mutaci kterou má jen velmi malé procento lidí, jsou někteří jednici vůči viru zcela imunní. Tito jedinci, známí jako přeživší, byli zanecháni na ostrovech, napospas osudu, poté co vysoce postavení úředníci uprchli na Sektor B. Není známo, zda si prchající elity byly vědomy toho, že jsou někteří lidé jsou vůči viru zcela imunní a nevzali je s sebou úmyslně, nebo ne. Také není jasné, zda jsou obyvatelé Sektoru B vůči viru také imunní, nebo jen uprchli tak brzy, že se nestačili nakazit.

Někteří přeživší se pokušeli dostat no Sektor B, ale nikdy se odtamtud nevrátili.

Sektor B je střežen jedněmi z nejlepších žoldáků na světě, kterým přeživší říkají strážci. Nikdo neví kdo přesně jsou. Je však pravděpodobné, že to byli členi elitních vojenských složek a KGB (tajné služby Tavianské SSR). Jedna věc je jistá — nemají rádi návštěvníky!

Někteří přeživší říkají, že viděli strážce létat kolem ostrovů v helikoptérách a čas od času na nich dokonce přistávat.

Souostroví Novistrana je domovem různých druhů savců, ptáků, ryb, plazů a hmyzu, některé z nichž jsou:

● Medvěd hnědý
● Kráva
● Jelen
● Liška
● Koza
● Orel skalní
● Zajíc horský
● Prase
● Racek
● Ovce
● Čáp
● Divoké prase