Po kapitulaci Německa ve 2. světové válce, sovětským vojenským plánovačům vyšla najevo důležitost role, kterou hrála dálniční síť (Autobahn) v zásobování německých jednotek po dobu celé války. Komunistická strana Sovětského svazu dospěla k závěru, že velká města a vojenská infrastruktura v Sovětském svazu by měly být také propojeny sítí dálnic.

Plán na propojení přístavního města Ekatěrinburg, které zásobovalo nově vybudovaný umělý ostrov Sektor B, s velkými městy Lyepestok, Etanovsk a hlavním městem Sabina, kde se nachází jediné mezinárodní letiště republiky, předložil ÚV do politbyra 11. srpna 1960. Plán byl schválen 21. sjezdem Komunistické strany Tavianské SSR dne 30. září 1960 a stavba byla zahájena v dubnu následujícího roku.

V roce 1967 se sovětské letectvo rozhodlo vytvořit nový 1007. těžký bombardovací letecký pluk, který měl být umístěn na nově vybudované letecké základně na menším ostrově Leš. Bylo také nutné vybudovat nové město s názvem Krasnoznamensk, ve kterém by byli ubytováni vojáci a personál základny. Proto 23. sjezd Komunistické strany Tavianské SSR zahájil ambiciózní plán na rozšíření dálnice.

Ve spolupráci s architekty z Československa a Německé demokratické republiky byl postaven velký visutý most, který spojil ostrov Bukvac s Lešem a také ukázal světu architektonickou moc Sovětského svazu. Most byl pojmenován Bratislav, ze slovanskéhých slov brat (bratr) a sláva, a byl dokončen v roce 1970 s rozpětím 3,3 kilometrů. Most překonal světový rekord jako nejdelší visutý most na světě – předběhl tím Verrazano-Narrows Bridge v New Yorku, USA.

Zřícenina hradu Bled (pojmenovaný po nedalekém jezeře Bled) se nachází v okrese Kryvoe, severně od městečka Kryvoe. Základní kámen byl položen v roce 1718 králem Soliborem během Velké desetileté války. Toto byla éra, ve které bylo království Rustavie opakovaně napadáno Pruskem. Účelem hradu bylo sloužit jako rozhledna ze které by byli vidět invazní lodě plujíci z jihozápadu a také k zabezpečení náhorní plošiny Baška Luka a klíčového města Kryvoe v případě, že by na břehů přistála invazní pruská armáda. Hrad byl postaven z vápence těženého z lomu severně od dnešního Mosebachu. Stavba hradu byla dokončena v roce 1725 a až do konce 18. století byla na hradě umíětěna posádka královských vojsk. Poté co pruské invaze ustaly hrad byl opuštěn.

V 19. století byl chátrající hrad vydrancován. Velkou část vápence tvořícího hradební zdi odnesli místní obyvatelé, kteří jej používali jako stavební materiál. Během 2. světové války byla na hradě krátce umístěna signální jednotka 1. polní divize Luftwaffe která využívala zbývající hlavní budovu jako rádiovou věž.

Místní legenda práví o bývalém vojákovi oslepeném výbuchem děla během Velké desetileté války, který spatřil Pannu Marii ve snu. Říká se, že mu řekla, aby vyhledal studnu poblíž hradu a vodu z ní s myl očí každý den, tři dny po sobě. Poté, co se místním kněžím a vědmám nepodařilo vrátit muži zrak, údajně nakonec ustoupil, nechal se svou ženou dovést ke studni a řídil se pokyny, které dostal ve snu a poté se mu zázračně vrátil zrak.

Místní věří, že pod hradem je zakopaný pluk armády krále Solibora, skládající se z 300 mužů, který je připraven vyrazit ze země, až bude v zemi nejhůře.

Na ostrově Leš koluje od konce 2. světové války legenda, že v dřevěných sudech z nedaleké továrny v Novém Dvoru byla zakopána hromada zlata a neocenitelných artefaktů, které si za války nazbírali němečtí velitelé. Sudy byly údajně zakopány někde v okolí hradu, když Němci ustupovali před Rudou armádou. Němečtí velitelé poklad ukryli, protože věřili, že se brzy vrátí na ostrov, jakmile bude Rudá armáda poražena. Legendu vzala vážně i Rudá armáda, která po osvobození ostrova prohledala okolí hradu. Žádný poklad však nebyl nikdy nalezen.

Jaderná elektrárna Trebljanka (JE Trebljanka) (cyrilice: Атомная Електростанция Треблянка, АЕС Треблянка; romanizováno: Atomnaja Elektrostancija Trebljanka, AES Trebljanka) se nachází jihozápadně od města Kryvoe, a je jedinou jadernou elektrárnou v Tavianské SSR. Elektrárna se skládá ze dvou grafitem moderovaných reaktorů RBMK-1000, z nichž každý je schopen produkovat 1,000 megawattů (MW) elektřiny – dostačující pro napájení celé republiky. Plánování začalo na počátku 70. let 20. století, kdy 23. sjezd Komunistické strany Tavianské SSR rozhodl, že závislost republiky na uhlí musí skončit a elektrická síť musí být modernizována.

První reaktor byl dokončen v roce 1980 a druhý v roce 1982. Reaktory jsou chlazeny vodou z nedalekého jezera Bled. Palivo je do závodu dodáváno pomocí nové železniční dráhy vybudované z přístavního města Branibor. Od zprovoznění je elektrána používána k napájení pouze menšího ostrova Leš. Připravují se plány na natažení podmořských kabelů na ostrov Bukvac, poté bude republika plně napájena JE Trebljankou. Název Trebljanka pochází z vesnice, která byla zbořena, aby uvolnila místo pro elektrárnu.

První automobilový závod v Sovětském svazu se konal těsně za Moskvou v roce 1924. Zájem veřejnosti o automobilové závody však začal růst až po 2. světové válce, kdy se tento sport opravdu rozjel. Sovětští inženýři začali navrhovat závodní vozy, které vypadaly jako západní vozy formule jedna, a koncem 50. let byla v Estonské SSR navržena celá flotila závodních vozů. Okamžitě padly rekordy a na začátku 60. let byl vyroben první, skutečný sovětský vůz formule jedna. Jedna z nejpopulárnějších závodních tratí v Sovětském svazu byla Bikernieki, která se nachází v sousední Lotyšské SSR. Politbyro rozhodlo, že i Tavianská SSR by měla mít vlastní závodní dráhu. Plánování začalo koncem 60. let a trať byla dokončena v červenci roku 1970. První závod se tam uskutečnil 2. srpna téhož roku.

Sektor B (cyrilice: Сектор Б), též známý jako „Ostrov spásy“ nebo „Město spásy“, je silně opevněný, uměle vytvořený ostrov, který se nachází několik námořních mil severovýchodně od pobřeží Tavianské SSR. Byl postaven v 50. letech 20. století na osobní rozkaz Josefa Stalina, tehdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Sektor B byl původně zamýšlen jako experiment sovětských vojenských architektů k výstavbě umělých ostrovů kdekoli na moři, které by sloužily jako vojenské základny.

Stavba umělého ostrova byla vyhodnocena jako úspěšná a na počátku 60. let zde byla vybudována provizorní přistávací dráha. Poté na Sektor B byla umístěna letka stíhaček, aby poskytovala ochranu vrtným plošinám zemního plynu které se v oblasti také nachází. Začátkem 70. let byly do arzenálu přidány také protiponorkové vrtulníky. Koncem 80. let byla provizorní přistávací dráha modernizována na plnou, modernější prístávací dráhu. Byla také vybudována infrastruktura, včetně města plně vybaveného obchodem, školou a nemocnicí, schopného trvale ubytovat až 500 pilotů, velitelů a letištního personálu. V té době již zastaralé stíhačky z 50. let byly nahrazeny nadzvukovými stíhačkami 2. pokolení, aby poskytovali podporu nově vytvořenému 1007. těžkému bombardovacímu leteckému pluku umístěnému v nově postavené letecké základně Bled.

V 80. letech byly na Sektor B umístěny dva průzkumné letouny, jejichž úkolem bylo sestřelovat výškové průzkumné balony NATO.

Po vypuknutí nákazy starosta George uprchl z hlavního města spolu s vysoce postavenými vládními úředníky a dalšími bohatými obyvateli na Sektor B, kde v současnosti žijí. Základna je střežena jedněmi z nejlepších světových žoldáků a předpokládá se, že obsahuje obrovské zásoby peněz, vzácné kořisti, elitních zbraní a možná i dokumenty, které by mohly objasnit původ viru.