Městečka a vesnice

Dobra Voda (cyrilice: Добра Вода), ze staroslovanských slov dobra (dobrá) a voda je vesnička v okrese Mitrovice. Má se za to, že ve 12. století v této oblasti dva mniši objevili pramen minerální vody, o které se tvrdí, že má veliké léčebné účinky, pravděpodobně díky vysokému obsahu železa a dalších minerálů, což je pravděpodobně odkud vesnička získala svůj název.

Grotdorf (cyrilice: Гротдорф, německy: Grotdorf) je vesnička v okrese Krasnoznameňsk, založená v 15. století (též známé jako Velká rustavovská renesance) poté, co do oblasti emigroval bohatý německý obchodník známý jako Grot a zakoupil zde velké množství zemědělské půdy. Rolníci najatí na práci se zde časem usadili, a založili vesnici která začala být známá jako Grotdorf (což německy znamená „vesnice Grota“).

Jarov (cyrilice: Яров, německy: Frühlingsdorf) je obec v okrese Mitrovice založená koncem 16. století. Do industrializace se ekonomika obce zkládala především ze zemědělství a rybolovu.

Ve druhé polovině 19. století byla severovýchodně od obce objevena velká ložiska niklu, což mělo za následek velký příliv dělníků z jiných částí země. V obci byla postavena krčma a kostel, a v roce 1866 byla vybudována parní železnice mezi Jarovem a přístavním městem Braniborem, odkud se nikl dovážel do továren na ostrově Bukvac. Lom a železnici později koupila hornická společnost Bergwerk Mosebach Co.

Na konci 1. světové války byla ložiska niklu vyčerpána, provoz lomu již nebyl výnosný a obec upadla do hospodářské krize. Po 2. světové válce se nová komunistická vláda rozhodla přeorientovat ekonomiku obce zpět na zemědělství. Severozápadně od obce byl vybudován kolchoz (JZD) a obilné silo, do kterého se obilí vozí po staré parní železnicí. Snaha vlády o obnovu místní ekonomiky nakonec dopadla úspěšně.

Komarovo (cyrilice: Комарово) je obec ležící v údolí východně od Krasnoznameňska v Krasnoznameňském okrese. Název pochází ze staroslovanského slova komar (komár). Obec je zmíněna v knize Kroniky Novistrany, kterou napsal průzkumník, filozof, pedagog a teolog Slavomir Popov v 9. století jako „starý dřevěný kostel stojící na kopci s výhledem na bažinu“. V současné době v oblasti není žádná bažina, ale stojí zde kamenný kostel ze 13. století, který je údajně postaven na stejném místě, kde stával zmíněný dřevěný kostel.

V roce 1926 byla v obci vybudována pila. Pila byla po 2. světové válce znárodněna komunistickou vládou a jako pila funguje dodnes.

V roce 1957 byl v obci vybudován kolchoz (JZD). V roce 1958 zde byla vybudována vojenská základna, ve které je umístěn 88. pěší pluk.

Zřícenina starého hradu z 11. století shlíží na vesnici z Krkavu (cyrilice: Кркав) — kopce východně od vesnice.

Mosebach (cyrilice: Мосебах, německy: Mosebach) je městečko ležící v Krasnoznameňském okrese. Jeho počátky sahají do středověku, kdy byl v oblasti objeven a poté těžen vápenec pro použití ve stavebnictví. Během industrializace poptávka po vápenci rychle vzrostla kvůli jeho použití v celulózkách, cukrovarech a železárnách. Okolní pozemky postupně skoupil bohatý německý obchodník a majitel hornické společnosti Bergwerk Mosebach Co., který zde poté založil lom. V roce 1870 byla společností Bergwerk Mosebach Co. vybudována železnice, která spojovala lom s přístavním městem Branibor a také s nedalekou obcí Jarov, kde již fungoval další lom. Snadná dostupnost z největšího města na ostrově rychle vedla k tomu, že jižně od lomu bylo založeno nové městečko jménem Mosebach.

Po 2. světové válce byla Tavianská větev společnosti Bergwerk Mosebach Co. znárodněna komunistickou vládou, která koncem 50. let čelila velké bytové krizi. Komunistická strana se rozhodla vyřešit bytovou krizi výstavbou levných bytových domů z prefabrikovaných betonových panelů. U obce Štangrad mělo vzniknout modelové město s názvem Mitrovice. Bylo rozhodnuto, že poblíž lomu bude vybudována cementárna která bude vyrábět cement, který bude posléze dopravován na stavbu po již existující železnici a také do přístavního města Branibor na export.

Novi Dvor (cyrilice: Нови Двор, německy: Neuer Hof), je vesnice v okrese Kryvoe, založená v 16. století. Nachází se zde hostinec Maier Kneipe, který byl postaven v 17. století, zničen požárem v roce 1821 a znovu postaven v roce 1825. Legenda praví, že v hostinci straší duch dřevorubce, který byl popraven na místě, kde hostinec stojí poté, co byl křivě obviněn z vraždy místního muže kvůli žárlivosti vůči milence.

Nachází se zde také kostel Krista Spasitele, postavený koncem 17. století na místě, kde údajně stával dřívější dřevěný kostel z 16. století. Místní legenda praví, že v kostele straší duch bílé paní, která prý měla poměr s knězem a utopila se v nedalekém jezeře ze strachu poté, co se vesničané dozvěděli o jejich poměru.

Počátkem 19. století byla nedaleko vesnice postavena továrna na sudy Abrahamem Arazimem. Továrna byla krátce využívána jako opravna poté co v roce 1942, 1. polní divize Luftwaffe ve vesnici zřídila základnu a používala pole jižně od jezera Slepac (cyrilice: Слепац) jako přistávací dráhu. Po 2. světové válce byla továrna znárodněna komunistickou vládou a pokračuje ve výrobě sudů na víno a pivo až do současnosti.

V roce 1959 byl v obci vybudován kolchoz (JZD).

Poljanka (cyrilice: Полянка) je malá vesnička v okrese Kryvoe postavená na počátku 20. století. Název „Poljanka“ je odvozen od staroslovanského slova polje (pole).

První budovou v Repkově (cyrilice: Репков) byl statek postavený Hanzem Fischerem a jeho manželkou Amelií v roce 1854. Druhý statek postavil Otto Müller a jeho bratr Ferdinand v roce 1867. Repkov získal statut osady od královského města Kryvoe v roce 1916. O původu názvu není nic známo. Od roku 1960, kdy byla Tavianská SSR rozdělena na okresy, Repkov stále spadá pod okres Kryvoe.

Štangrad (cyrilice: Штанград) je starobylé přístavní a tržní městečko nacházející se v historické farnosti Štangrad, která je dnes součástí okresu Mitrovice. Archeologické výkopy v okolí náměstí odkryly lidské pozůstatky z období neolitu, včetně četných artefaktů patřících Gutům a velkého množství stříbrných arabských dirhamů. To naznačuje, že přístav byl využíván pro obchod se sousedním ostrovem Gotland a možná i ruskými obchodníky, kteří obchodovali s Abbásovským chalífátem. Náměstí bylo také pravděpodobně tržištěm, kde místní farmáři a obchodníci prodávali dobytek, zemědělské produkty, zbraně a artefakty.

Během industrializace byla ve městě postavena strojírenská továrna spolu s několika patrovými budovami kolem náměstí pro ubytování dělníků, včetně hospody a vily pro majitele továrny.

Během 2. světové války bylo království Rustavie okupováno Německem a přístav nedaleko Štangradu byl rozšířen aby byl schopen přijmat větší plavidla Kriegsmarine, která používala přístav k doplňování paliva a provádění oprav. Továrna byla přebudována na obrábění náhradních kovových dílů pro lodě. Přístav přežil druhou světovou válku zcela nepoškozen. Po 2. světové válce byla továrna znárodněna komunistickou vládou a začleněna do národního podniku Tavijanskij Mašinostrojitelnyj Zavod (TMZ) (cyrilice: Тавиянский Машиностроительний Завод (ТМЗ)).

Stara Crkva (cyrilice: Стара Црква) je vesnice v okrese Branibor. O vesnici je známo jen velmi málo, protože se až do počátku 19. století neobjevuje v žádných dokumentech. Má se za to, že na místě kdysi stál starý kostel protože překlad názvu, znamená „starý kostel“.

Stari Dvor (cyrilice: Стари Двор, německy: Alter Hof) je starobylá vesnice v okrese Kryvoe, poprvé zmíněná v textech pocházejících ze 13. století. Od středověku je významným obchodním místem na cestě z Kryvoe do Bilgradu Na Moru. Na konci 14. století zde byla postavena malá kaple. Místní legenda praví, že ve vesnici kdysi žil léčitel, který uzdravoval lidi díky svým rozsáhlým znalostem bylin.

Trešněvo (cyrilice: Трешнево) je vesnička založená v 80. letech 20. století v okrese Kryvoe. Vesnička se nachází podél nově vybudované železnice spojující Branibor a nově vybudovanou JE Trebljanka. Zpočátku Trešněvo bylo pouze vlečka, kde se odstavovali nepotřebné vagóny, které by jinak musely být odstavené na hlavním nádraží v Braniboru. Následně bylo postaveno nádraží, kolem kterého bylo později postaveno několik domů. V obci se plánuje výstavba nového vlakového depa. Trešněvo dostalo své jméno od několika starých třešní, které na místě rostly.

Vedič (cyrilice: Ведич) je starobylá vesnice nacházející se v okrese Černovar, poprvé zmíněná jako „dva sruby“ v knize Kroniky Novistrany, kterou napsal cestovatel, filozof, pedagog a teolog Slavomir Popov v 9. století. O vesnici je toho málo známo, ačkoli se předpokládá, že název je odvozen od staroslovanského slova vědati (cyrilice: вѣдати) (znat/mít znalosti). Je tedy pravděpodobné, že v oblasti bydlel někdo, koho místní považovali za čarodějnici.